Jen několik měsíců uplynulo od chvíle, kdy soud poslal Tima Lambesise do vězení za plánovanou vraždu manželky a tím minimálně na šest let zmrazil kariéru metalcorové veličiny AS I LAY DYING. Pozůstalí členové zavrhli možnost pokračovat bez Tima a raději dali zelenou již déle chystanému projektu WOVENWAR. Ten se tak podle všeho stává regulérním následovníkem Umírajících.
Pokud může sympatickému debutu něco uškodit, je to právě přílišné očekávání, že čtyřlístek Jordan Mancino, Phil Sgrosso, Nick Hipa, Josh Gilbert, posílený vokalistou Shanem Blayem, bude pokračovat tam, kde poslední řadovka AILD „Awaken“ skončila. Jak jsem zmínil na začátku, WOVENWAR vznikali původně jako boční aktivita, tudíž se logicky odchylují od metalcorového diktátu do mnohem přístupnějších žánrových vod, kde převládá důraz na melodické vokální linky a hitové ambice na pomezí heavy metalové agility a hard rockové nadýchanosti. Osobně to vítám, protože poslední desky AILD mě nenaplňovaly přesvědčením, že jejich budoucnost slibuje velké věci.
Téměř hodinový netitulovaný debut však genetickou spřízněnost s AILD nepopírá. WOVENWAR rádi splétají melodické linky kytar a vyhledávají kontrasty klidu a důraznějšího riffování. Rytmická sekce Gilbert – Mancino je dostatečně nadupaná a členitá na to, aby i skladby, jimž hrozí jistá bezzubost, vybavila dostatečně výbušným palivem. Podobně jako suverénní basové ataky a rozdivočelé dvojkopáky funguje i vokál Shana Blaye. Velmi příjemný svou barvou, přirozeně výše posazený, s malými výjimkami oproštěný od vlezlých manýr, přitom v pravou chvíli schopných nabrat na moment metalcorovou hysterii. Jsou to drobné záblesky, které jinak velmi kompaktní materiál oživují.
Kompaktnost není v případě WOVENWAR nutně jen komplimentem. Ano, deska drží pohromadě, neupadá do letargie, zachovává stabilní kvalitativní úroveň, přesto ji z mého pohledu chybí skutečně závratné vrcholy, v nichž by kapela svou hitovou metalovou formuli vycizelovala k dokonalosti. Skladby jako „Profane“, „The Mason“ a mnoho dalších obsahují výtečné momenty, baví melodickými nápady a čistým provedením, jenže pocit, že tahle kapela pořád ještě opracovává vlastní potenciál, přetrvává.
WOVENWAR mají dar spolehlivě ustát i momenty, které hraničí s kýčem a podbízivostí. Díky živelnému muzikantství, díky přesnému vokalistovi, díky dobrému načasování i díky tomu, že deska jich obsahuje snesitelné množství. Dojem, že refrény a vokální linky jako by stále vězely v trochu přehnaně splývající době metalcorové, nikdy úplně nezmizí. Kapela má před sebou stále dost prostoru změnit občasnou melodickou nezávadnost svého rukopisu v něco výrazného a pohlcujícího.
Uspokojivý pocit, že na troskách AILD roste značka, která má do budoucna co nabídnout, nicméně bezpečně převládá. Zásluhu na tom nese i poměrně zajímavá textová stránka, která se zaobírá morálními volbami, kterým člověk čelí a které definují jeho identitu. Jak poznamenal recenzent serveru Metal Injection, v některých momentech je možné vidět i inteligentní komentář kapely k dění kolem Lambesise. Debut WOVENWAR je zkrátka deskou, kterou si člověk sice nikdy bezmezně nezamiluje, ale přinejmenším si ji velmi oblíbí.